Celiakie – psychosomatický úhel pohledu

Nejdřív krátce o samotném onemocnění

Celiakie je onemocnění, při kterém imunitní systém silně reaguje na lepek – bílkovinu nacházející se v především v pšenici, ječmeni a žitu. Tento imunitní útok poškozuje postupně sliznici tenkého střeva a způsobuje dlouhodobý zánět. Také narušuje schopnost těla vstřebávat živiny.

Projevy celiakie

Projevy této silné nesnášenlivosti lepku mohou být poměrně různorodé. Liší se člověk od člověka a také mohou být rozdílné u dospělých a u dětí.

U dospělého člověka mohou zahrnovat:

• chronický průjem, ale také zácpu
• bolesti břicha a nadýmání
• slabost, únavu, vyčerpání
• chudokrevnost
• hubnutí
• osteoporózu
• projevy na kůži – vyrážky
• bolesti svalů a kloubů
• neurologické potíže

Někteří lidé také po delší dobu mohou zůstávat i zcela bez příznaků.

V čem může pomoct psychosomatický pohled na celiakii?

Někdy nám na cestě k uzdravení brání některá naše vnitřní přesvědčení a také vzorce, které jsme si osvojili v průběhu života (a které už nemusí být v souladu s tím, kým jsme teď). Zohlednění psychosomatických témat a vůle změnit v našich životech to co už nám neslouží, může často znamenat bod obratu od nemoci ke zdraví.

Lepek: může mít i složka potravy svoje psychosomatické vysvětlení?

Lepek je součástí obilovin, které mají velkou sytící hodnotu. Je to právě ten typ stravy, který nás „zaplácne“, způsobí pocit nasycení, uklidní pocit hladu.

Tenhle obraz můžeme přenést docela dobře i do psychosomatické roviny.

Na úrovni vztahů jsme často vyživováni „něčím čeho je hodně“, ale co nám ve skutečnosti až tak nevyhovuje. Od našeho okolí můžeme být zahrnováni projevy, které jsou v pořádku pro ně, ale nejsou skutečně vyživující pro nás. Není to to, co ve skutečnosti potřebujeme. Ze slušnosti, nedostatku jiných možností, ze strachu se vymezit, nebo z neschopnosti tyhle věci komunikovat, v tom ale zůstáváme.

Nabízí se tu analogie kvality a kvantity.
O tom, že současná pšenice nemá příliš společného s tou, kterou se živili ještě naši prarodiče, asi všichni víme. Převládla potřeba vyprodukovat hodně obilí a jeho výživová hodnota se významně snížila.
Nárůst celiakie může určitě souviset i s tímto, zároveň nám to dává možnost k zamyšlení, zda naše projevy k ostatním lidem jdou opravdu z hloubky, nebo jen opakujeme naučené „vnější“ vzorce projevů citů. Jestli tedy v našich vztazích nepřevládla povrchní kvantita, nad hlubokou kvalitou.

Návratem k otázce: „Co právě teď potřebuju Já?“ můžeme sami sobě velmi prospět, hlavně tehdy, když jsme tenhle aspekt našeho života dlouho opomíjeli.

Rozpoznat co je pro mě dobré a co špatné

Téma celiakie je spojené s imunitním systémem. To může ukazovat na to, že jsme se trochu ztratili v tom, co je pro nás v pořádku a co ne.

Buď necháváme ostatní libovolně překračovat naše hranice, anebo je usilovně bráníme zuby nehty a neumíme si představit že bychom přes ně někoho vůbec kdy mohli pustit.

Obojí může být důsledkem toho, že to s respektem ve směru od našich blízkých nemuselo být vždy ideální.

Najít zástupný problém

Pokud se nám nedostávalo / nedostává přirozeného respektu ze strany našich blízkých, můžeme si někdy najít „zástupný problém“ – něco, na co svoje zklamání a rozhořčení přeneseme. V tom nejhorším případě to můžeme být my sami – jako bychom uvěřili, že s námi opravdu není něco v pořádku. Mohou to být ale i jiná témata – můžeme bojovat proti nejrůznějším společenským nebo environmentálním hrozbám a odklonit tím naši vlastní pozornost od sebe sama.

Co nejzásadnějšího si z tohoto článku odnést?

V psychosomatických tématech potřebujeme vždy najít ten svůj – jedinečný – aspekt. To co jsem v tomto článku vypsala, nicméně může pomoct v nasměrování k okruhům, ve kterých je užitečné hledat. Může to urychlit cestu.

A pokud bych měla vypíchnout jednu jedinou nejdůležitější otázku, bude to právě ta: „A jak to právě teď potřebuji já?“ Rozhodně se nám osvědčí kdykoli, nejen když řešíme celiakii.

Tady je ale skvělou cestou z toho, abychom přestali bez rozmyslu jednat podle druhých – jenom v touze po tom, abychom konečně získali právě ten projev citů, po kterém naše tělo hladoví.

A právě to může být prvním krokem v obratu k uzdravení.