Proč jsou některé orgány tak citlivé na stres?

Souvislosti mezi jednotlivými tělními systémy

Když se v životě objeví dlouhodobý stres, tělo na něj reaguje. Tohle už dnes nikdo nerozporuje a souvislost mezi stresem a fyzickými potížemi je dobře zdokumentovaná a obecně přijímaná.

Proč jsou ale často „postižené“ některé konkrétní orgány – mluví se o nich jako o více náchylných k psychosomatickým potížím..?

Reagujeme sice každý jinak, ale velmi často se ozvou např. střeva, nebo se ohlásí potíže s močovým měchýřem, „bez příčiny“ můžou přicházet i problémy s dýcháním… mnoho lidí řeší ekzémy, nebo jiné problémy na kůži.

V tom, že některé orgány jsou na stres náchylnější než jiné, hraje roli mimo jiné i to, jak jsou jednotlivé orgány napojené na nervový a hormonální systém a jakou roli v těle plní.

Stres jako fyzická záležitost

Stres často vnímáme jako stav psychiky.
Jenže on je to především fyziologický stav, ve kterém se mění fungování celého těla:
Autonomní nervový systém přepíná do pohotovostního režimu.
Aktivuje se sympatikus – větev autonomního nervového systému, která připravuje tělo na výkon, reakci, zvládání nároků.
Současně se utlumuje parasympatikus, tedy část nervové soustavy zodpovědná za regeneraci, trávení, obnovu a hlubší klid.

Tento posun má velmi konkrétní tělesné dopady:

• mění se svalové napětí
• mění se prokrvení orgánů
• mění se práce se zánětem a imunitní reakcí

A na tyto signály nereagují všechny orgány stejně.

Nervová citlivost orgánů

Některé orgány jsou řízené především autonomním nervovým systémem.Jejich činnost neřídíme vůlí – reagují automaticky podle toho, v jakém režimu se tělo nachází. Patří sem například:

• žaludek a střeva
• plíce a dýchací systém
• močový měchýř
• cévní systém

Tyto orgány jsou velmi citlivé na změny v nervové regulaci a jejich reakce na stres může být často i rychlejší než odezva vědomé mysli. Právě proto se v psychosomatice objevují opakovaně – je to dané jejich citlivostí, schopností reakce na stres.

Neurotransmitery: chemie stresu a klidu

Nervový systém komunikuje pomocí neurotransmiterů – chemických látek, které přenášejí signály mezi nervovými buňkami a orgány.

V kontextu stresu a psychosomatických potíží hrají klíčovou roli zejména:

• noradrenalin – spojený s pohotovostí, napětím a ostražitostí
• serotonin – ovlivňující stabilitu nervové soustavy a pocit vnitřního klidu
• acetylcholin – hlavní neurotransmiter parasympatiku, podporující uvolnění a regeneraci

Orgány, které mají vysoký počet receptorů pro tyto látky, reagují na stres výrazněji. Například střeva a močový měchýř jsou na noradrenalin a acetylcholin mimořádně citlivé. Pokud jsme dlouhodobě ve stresu – tedy neúměrně dlouho převládá pohotovostní režim, je velká šance, že se to dříve nebo později projeví právě zde.

Hormonální systém jako zesilovač signálů

A aby toho nebylo málo, do hry vstupuje ještě hormonální systém.
Nervový systém a hormonální systém spolu úzce spolupracují. Jejich funkce jsou provázané a jen těžko je lze od sebe oddělit.
Dlouhodobý stres má tím pádem významný vliv i na hladiny hormonů, které ovlivňují tkáně, sliznice a imunitní reakce.

Ti nejdůležitější hráči tu jsou:

• kortizol, který při dlouhodobé zátěži oslabuje imunitní rovnováhu
• estrogen u žen a testosteron u mužů, chránící sliznice a podporující jejich regeneraci
• melatonin a serotonin, ovlivňující denní rytmus, citlivost a schopnost zklidnění

Orgány, které jsou hormonálně citlivé, reagují na stres rychleji a někdy i intenzivněji. To se týká například střev, močových cest, kůže nebo prsou a ženských orgánů.

Nervový systém a hormonální systém spolu úzce spolupracují.
Dlouhodobý stres mění hladiny hormonů, které ovlivňují tkáně, sliznice i imunitní reakce.

Zvláštní roli zde hrají:

• kortizol, který při dlouhodobé zátěži oslabuje imunitní rovnováhu
• estrogen, chránící sliznice a podporující jejich regeneraci
• melatonin a serotonin, ovlivňující denní rytmus, citlivost a schopnost zklidnění

Orgány, které jsou hormonálně citlivé, reagují na stres rychleji a někdy i intenzivněji. To se týká například střev, močových cest, kůže nebo prsou.

Evoluční pohled na stres a tělesné reakce

Když se na citlivost vybraných orgánů podíváme z evoluční perspektivy, začne to dávat ještě větší smysl.

Lidské tělo se po statisíce let vyvíjelo v prostředí, kde stres nebyl abstraktní pojem, ale velmi konkrétní situace:
ohrožení, nedostatek, zima, zranění, ztráta kontaktu se skupinou.

Všechno to jsou situace, kdy bylo životně důležité:

• rychle vyhodnotit situaci
• rozhodnout, zda bojovat, utéct, stáhnout se nebo šetřit energii
• zachovat základní tělesné funkce

Orgány přežití versus orgány „komfortu“

Každý orgán má jinou funkci.
Některé slouží přímo k přežití v ohrožení: regulují energii, řídí reakci na stres, pracují s vylučováním, zadržováním, ochranou

Jiné orgány se dostanou ke slovu výrazněji spíš v období stability a klidu.

Orgány, které dnes vnímáme jako psychosomaticky citlivé – třeba zmíněná střeva, močový měchýř, dýchací cesty, kůže – patří právě do té první skupiny.
Jsou to orgány, které jsou v první linii a v případě ohrožení musí reagovat rychle (a bez prostoru pro přemýšlení).

Autonomní nervový systém jako starý evoluční nástroj

Autonomní nervový systém je mnohem starší než vědomé myšlení.
Jeho úkolem nebylo primárně „cítit se dobře“, ale spíš udržet organismus naživu.

A právě z tohoto důvodu:

• reaguje velmi rychle
• „obchází“ přitom vědomou kontrolu
• pracuje s prioritami

Ve stavu ohrožení byl například pozastavený proces trávení – energie byla potřebná jinde. Mohl se změnit režim vylučování – tělo ve zvýšené míře zadržovalo nebo uvolňovalo podle situace.

Střeva i močový měchýř byly přímo zapojené do těchto rozhodnutí v době, kdy nám neustále hrozilo neustálé nebezpečí.
A tohle nastavení si pamatují dodnes.

Sliznice jako ochranná linie

Další důležitý evoluční aspekt se týká sliznic.

Sliznice:

• jsou první bariérou vůči vnějšímu světu
• reagují na změny imunity
• jsou hormonálně i nervově citlivé

Močové cesty, střeva, ústa, dýchací cesty – to všechno jsou místa, kde se tělo setkává s okolním prostředím – ve formě doteku, potravy, vnějších povrchů.

V ohrožení bylo výhodné:

• změnit jejich propustnost
• zvýšit ostražitost
• rychle reagovat na infekci

Proto jsou i dnes tyto struktury citlivější – a to nejen na podněty zvenčí, ale dokážou velmi dobře číst i naše vnitřní rozpoložení.

Co se děje v moderním světě

Moderní stres není krátký a intenzivní. Nenásleduje po něm moment úlevy a zklidnění.
Naopak je dlouhodobý, často spíš nenápadný, souvisí s naším přizpůsobováním se nárokům okolí, touhou obstát, množstvím úkolů a emocí, které neseme.

Tělo je pak dlouhodobě v režimu, který byl původně určen jen na krátké krizové situace.

Orgány, které byly evolučně nastavené jako „rychlí hlídači“,
začnou vysílat signály intenzivněji a častěji – reagují na stresové hormony a neurotransmitery.

Není to nutně proto, že by měly skutečný problém. Jen prostě reagují tak, jak jsou dlouhodobě nastavené.

Cestou ven je pak práce se stresem, aktivace parasympatiku, uvolnění napětí.

Potřebujete některým signálům vašeho těla aktuálně porozumět hlouběji?

V době vzniku tohoto článku (začátek roku 2026) zjišťuji zájem o malá skupinová setkání, kde bude možné se konkrétním potížím věnovat hlouběji z psychosomatického úhlu pohledu – v bezpečném prostoru, s časem na souvislosti, otázky i sdílení.
Je to reakce na rostoucí zájem o osobní spolupráci, kterou ale v režimu 1:1 nejsem schopná pokrýt.

Pokud cítíte, že by pro vás takový formát mohl být přínosný, můžete vyplnit nezávazný formulář o dvou otázkách, který mi pomůže zjistit, jaká témata se opakují a o co je skutečný zájem.

Formulář není závazná přihláška a nevytváří závazek ani pro vás ani pro mě – je to první krok pro zjištění zájmu. V případě otevření „vašeho programu“ vás budu následně informovat.

Odkaz najdete ZDE a pokud je aktivní (lze se na něj prokliknout), tak je tento prostor stále otevřený a je zde možné reagovat a popsat s jakým tématem byste do těchto skupinových setkání rádi případně vstoupili.