Vítám vás u dalšího dílu psychosomatického čtení. Dnes se zaměříme na astma – chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, které postihuje osoby všech věkových kategorií. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že astmatem trpí přibližně 300 milionů lidí po celém světě. V různých zemích se míra výskytu astmatu liší v rozmezí mezi 1-18 % populace. K vyššímu procentnímu zastoupení se dostáváme v zemích s rozvinutou ekonomikou, tedy USA, západní Evropa, Austrálie atd.
Astma je možná trochu nevypočitatelné v tom, že může mít mnoho podob a také různou míru závažnosti / intenzity. Někteří pacienti mohou zažívat jen sporadické epizody lehkého pískání při dýchání, zatímco jiní procházejí těžkými záchvaty, které jim znemožňují normální život a mohou být v extrémních případech i život ohrožující. Zhoršení někdy přichází bez vysledovatelných příčin. I proto je možná u astmatu už i v odborných kruzích celkem často řeč o jeho psychosomatickém původu – jenže u tohoto konstatování to také většinou hned končí.
S astmatem pak souvisí i některé další přidružené komplikace a i ty mohou být různorodé. Může to být větší náchylnost k infekcím dýchacích cest, ekzémy, únavu, ale také větší sklon k úzkostem.
Při hledání příčin astmatu je třeba brát v úvahu širokou škálu faktorů. Od genetické predispozice až po vnější vlivy jako jsou alergeny, znečištění ovzduší, kouření, nebo třeba pobyt v prostředí, kde jsme vystaveni škodlivým vlivům – třeba chemikáliím nebo prachu. V posledních letech se každopádně stále více pozornosti věnuje psychosomatickým aspektům astmatu.
Psychosomatika zkoumá, jak psychické procesy mohou ovlivnit fyzický stav těla a rozhodně poskytuje další perspektivu, jak přistupovat k procesu uzdravování a také k prevenci. Věřím, že informace zde prezentované vám přinesou rozšíření možností jak na astma a jeho příčiny nahlížet.
Jak často jsme si tohle pomysleli..? A jak často jsme tím rozhodně neměli na mysli kvalitu vzduchu?
Pro naše plíce a celý dýchací systém je z pohledu psychosomatiky klíčové téma SVOBODY. Hodně užitečné tedy může být zamyšlení „Co nebo kdo mi brání se volně nadechnout“?
Můžeme být až příliš svíráni okolnostmi – množstvím úkolů, témat která musíme řešit, záležitostmi ostatních lidí… Témata se nabalují a náš životní prostor se zužuje. Tady je užitečné se podívat na to, odkud se tenhle vzorec vlastně vzal.
Možná jsme vyrůstali v prostředí, kde jsme byli vystaveni příliš velké kontrole, kde scházel dostatek volnosti a na vše existovala striktní pravidla a normy.
Už tehdy možná dostala naše míra svobody dost zabrat. Platí to ale i pro případy, kdy jsme byli rodiči až příliš ochraňováni, pře-opečováváni, kdy byl hlídaný každý náš krok a úzkostlivě střeženo naše bezpečí.
Můžeme se tedy zamýšlet nad tím, jakým způsobem se začít z tohohle omezujícího vzorce dostávat. Budou to jemné, postupné kroky, nebo udělá lepší službu jednorázový a důrazný „průlom“? Já jsem příznivcem spíš postupných menších kroků, pro někoho je ale radikální a rázné řešení přesně to pravé, co jednou pro vždy tohle téma vyřeší.
Rozhodně tu pomůže naučit se ostatním říkat NE a pracovat s jasným nastavením svých hranic a s vlastním vnitřním bezpečným prostorem.
Ve volném nádechu nám také mohou bránit naše vztahy. Respektive u astmatu a celkově u potíží s dýchacím systémem, je to o tématu zrady ve vztazích. Možná jsme „nevydýchali“ jednání někoho blízkého. Často v tohle směru používám větu: „Pro někoho jsme dýchali, ale on nám vrazil kudlu do zad.“ Je to téma prožité zrady od někoho, kdo nám byl nesmírně blízký.
Dýchací systém je jedním z nejdůležitějších faktorů v detoxikaci organismu. Naše dýchání není jen o zásobování těla životně důležitým kyslíkem, ale také o vydechování odpadních látek společně s oxidem uhličitým.
Tento neustálý cyklus je permanentní čistící službou, která pomáhá udržovat náš vnitřní prostor v rovnováze. Kromě odstraňování plynů, které jsou produktem buněčného metabolismu, se toho v dýchacích cestách děje ještě daleko víc. Máme v nich celou řadu obranných mechanismů – od řasinek, které vyhánějí nečistoty ven z plic, přes reflex kašle sloužící k okamžitému odstranění nečistot a dráždivých látek, až po hlen, který slouží jako past na prach a mikroorganismy.
Detoxikace často spojuje s dietami nebo speciálními procedurami, tady se ale bavíme o té nejzákladnější a zcela přirozené. Ta probíhá v našich tělech neustále, s každým jedním cyklem nádechu a výdechu.
Jaká je spojitost s psychosomatikou?
Naším dechem nepropouštíme jen odpad našeho metabolismu, nebo zbytky nejrůznějších nečistot a patogenů.
Stejně tak funguje dech i při propouštění emocí. Slovní obraty jako „tohle budu muset ještě pořádně vydýchat„, nebo „tohle jsem prostě dodneška nerozdejchal“ známe a občas určitě používáme všichni. A týká se to opravdu zbavení se našich zatěžujících emocí. Něčeho, co v nás ulpělo a my to nedokážeme ze sebe dostat ven.
Tady je opravdu vhodné naučit se se svými emocemi pracovat. Plně je prožívat když přijdou, nedusit je v sobě.
Pokud se naučíme emoce naplno prožít a následně propustit, výrazně tím ulevujeme nejen dýchacímu systému, ale celému tělu – o psychice nemluvě.
Můžeme si pomoct i dechovými technikami. Ty můžou pomoci když potřebujeme zpracovat některé emoce, které už v nás jsou opravdu dlouho.