Dlouhodobá únava – na co se zaměřit, abychom z ní mohli vystoupit?

Témata, která vedou k dlouhodobé únavě nebo dokonce ke stavu vyhoření můžeme ve svém životě objevit ještě dřív než nás skutečně dovedou do stavu úplného vyčerpání. Kde bychom je tedy měli hledat? 

Co v našem vnitřním nastavení můžeme změnit, pokud chceme vystoupit z dlouhodobé únavy?

Ještě než se do toho pustím, chci připomenout, že tohle určitě není jen článek pro ty, kteří téma dlouhodobé / chronické únavy řeší. Možná ještě větší význam může mít pro lidi, kteří cítí že jejich energie poslední dobou kolísá nebo klesá. Pokud už totiž v chronické únavě „jsme“, tak se nám hůř mobilizují síly ke změně. Často upozorňuji na to, že psychosomatika má svoje velké místo i v prevenci. Pokud s vámi tedy témata uvedená níže budou rezonovat, můžete začít na zlepšení úrovně své energie pracovat už teď.

Koneckonců – vždycky je užitečné si uvědomit, které věci v našem životě nás vlastně vyčerpávají. V hektickém běhu života si toho totiž často nestíháme všimnout.

1) Už zase ty naše hranice…

První fází k pochopení co nám vlastně odebírá energii, je zmapování stavu našich osobních hranic:

Nebo naopak: Připomíná můj osobní prostor spíš opevnění? Jsem až příliš uzavřená do svého vlastního „bezpečného prostoru“ a nechci nikoho pustit blíž ze strachu že by mi třeba mohl ublížit? I to je projevem nezdravě nastavených hranic – jen si tento druhý extrém tak často neuvědomujeme.

Oba zmíněné extrémy nás mohou významně vyčerpávat. V prvním případě si naši energii odnášejí ostatní lidé, kteří bez ohledu na nás vstupují do našeho osobního prostoru. Ve druhém případě nás může vyčerpávat neustálé očekávání útoku a nutkání se „preventivně“ bránit.

2) KDYŽ EMOCE PŘEBÍRAJÍ KONTROLU: JSEM TO JÁ NEBO ONY?

Mohlo by se zdát, že naše emoce by měly být vždy pod naší kontrolou. Ale není to třeba naopak?

Naše mysl je úžasná, naše psychika neuvěřitelně složitá a naše emoce tak hluboké a intenzívní…

Je to fascinující svět. Jenže právě přes naše emoce jsme tak snadno manipulovatelní. Právě přes ně se tak snadno necháme připravit o naši energii.

V dnešní době je téměř nemožné uniknout informacím, které jsou pro nás emočně náročné... Vyčerpávající, zničující. Vlastně je dost těžké opravdu zůstat v klidu.

Může se tak snadno stát, že pokud v nás nějaká informace vzbudí silnou emoci (strachu, smutku, zlosti atd.), snadno na ní ulpíme svou pozorností a naše emoce „jdou za ní“. Jdou za situací, která se nás přímo netýká. Možná už jste slyšeli výraz „emoční únos“.

Není to přece situace, kterou bychom my přímo prožívali, která by se nás bezprostředně týkala… Je to jenom něco, co zabrnkalo na naši citlivou strunu, na naše slabé místo. Přesto naše emoce tuhle situaci následují a naše energie jde za nimi – někam do ztracena.

Ve skutečnosti to NENÍ NAŠE, ale my to prožíváme, jako by bylo.

Ať už se jedná o cokoli, pokud se na tyto vzdálené situace opakovaně emočně „napojujeme“, ztrácíme tím obrovské množství energie.

3) JSME „PLNIČI POVINNOSTÍ“

Aneb oklikou k prvnímu tématu – k našim hranicím…

Čas od času můžeme opravdu zůstat v úžasu stát a divit se: Kde jsem ztratila sama sebe? Kdy se to vlastně stalo, že jsem na sebe zapomněla?
Nějak se to semlelo… nějak se to stalo… někde v průběhu života jsem úplně zapomněla na to, že tady jde i o mě. 🤷‍♀️

A je tohle pořád ještě to, co v životě potřebuješ?
Je a má být pořád ještě Tvoje největší životní meta „zavděčit se“, „splnit povinnost“, „převzít na sebe zodpovědnost“..?
Zaměř se i na pojmy a cíle typu „Potěšit“ nebo „Hlavně nezklamat“. Jsou to totiž stejná témata, jen trochu jinak převlečená. A rozhodni se, jestli už není čas tuhle starou kapitolu uzavřít a vykročit do dalšího života už v jiném nastavení.

Jak z toho ven?

Prvním krokem je naučit se hlídat svou energii. Sledovat kde „mizí“ a zaměřit se na to, zda tyto situace opravdu v životě potřebuji. Začít sledovat kdy dochází k „emočním únosům“ – jsou totiž extrémně vyčerpávající a odnášejí naši energii někam odkud se nikdy nevrátí. Ujasnit si jak jsem na tom se svými hranicemi a zda dokážu ostatním říct NE, pokud cítím že nemám dostatek energie pro sebe.

A naopak se můžeme zaměřit na věci, které nám dělají radost, které nám „dobíjejí baterky“. Příliš často na ně totiž díky povinnostem (i jen domnělým) vůči druhým lidem zapomínáme. Naučit se vytvářet si prostor jen pro sebe, být se sebou sama – v klidu a v naladění na to, co právě teď potřebuji.