Močový měchýř – jak na něj s psychosomatikou?

Potrápí vás taky občas záněty močového měchýře / močových cest?

Pokud klasické postupy selhávají a neustále dochází k návratu obtíží, můžete se podívat na celou věc z psychosomatického hlediska a zkusit se dobrat skutečné příčiny.

Psychosomatika nám dává možnost nahlédnout do hloubky a odhalit jaké důvody vedou ke vzniku našich onemocnění. Proč někdo trpí na záněty a někoho jiného se za celý život ani nedotknou?

Je to tím, že každý máme jiná životní témata, pro každého z nás jsou citlivé nebo náročné jiné situace, máme jiný způsob reakce na ně – a to i přes to, že podnět je stejný.

1) Emoce, emoce, emoce

Močový měchýř a vlastně celý močový systém nese jedno velké téma – a tím jsou naše emoce. Nálady a pocity, prožívané v běžném chodu života.

Jednou z těch základních příčin zánětů močových cest na psychosomatické úrovni je zadržování emocí. To že si nedovolíme prožít a projevit emoce, se zásadním způsobem podepisuje kromě jiného právě na stavu našich močových cest.

Tou nejtypičtější emocí, se kterou při řešení příčin zánětů močových cest pracujeme, je neprojevený vztek. Zlost, hněv, mohli bychom klidně říct i agrese. Někdo se k nám choval způsobem, který nám silně nevyhovuje, ale my jsme neprojevili náš nesouhlas. Nevymezili jsme se. Nedali jsme průchod emocím.

U zánětů je určitá „výhoda“, že dokážou nastoupit poměrně rychle – někdy tedy můžeme vystopovat příčinu i jenom několik dnů zpátky. V nějaké situaci, která odpovídá výše popsanému modelu. U někoho se naopak může jednat spíš o nahromaděné potlačování emocí, které prostě jednoho dne vyústí právě v zánět močových cest.

2) Autority

Autority jsou velkým tématem močového měchýře a močových cest. Když už si přiznáme, že jsme nejspíš neprojevili emoce tam, kde jsme měli (a potřebovali), je na místě ptát se proč to vlastně neděláme? Nebo proč jsme to neudělali v dané situaci.

Často si pak můžeme přiznat, že je to proto, že se bojíme odsouzení ze strany lidí, na kterých nám záleží. A tady se dostáváme k dalšímu tématu – někdo nás v minulosti musel přesvědčit, že projevovat emoce není v pořádku. A tím se dostáváme právě k autoritám našeho života. Mohl to být některý z rodičů, prarodičů… učitelé, trenéři… atd. Někdo nám vštípil, že se nesmíme projevit. A už vůbec nesmíme projevit nesouhlas, nebo naštvání.

Proto může být užitečné zapátrat v situacích našeho každodenního života a hledat, zda tam je někdo takový, před kým si netroufáme projevit naše emoce. A z jakého důvodu? Co by se vlastně stalo, kdybychom to konečně jednou udělali? Nebylo by to nakonec fajn? Konečně trochu „odpustit“ z kotlíku našich emocí?

3) Strach z opuštění

Pojďme se posunout ještě o kousek hlouběji. Už jsme si řekli o zadržování emocí a také o tom, že v nás tohle nejspíš vypěstovaly některé autority našeho života. Ať už během dětství, nebo dospívání – někde jsme se dozvěděli (nebo opakovaně dozvídali), že projevovat emoce a dávat najevo nesouhlas nebo dokonce vymezit svoje hranice není v pořádku.

A teď se dostáváme už velmi blízko té skutečné pointě.

Proč tohle vlastně pořád ještě hrajeme?

Někdy to může být proto, že je to v nás velmi silně zakořeněné z dětství. Že naše potřeba zavděčit se a vyhovět je v nás natolik pevně vrostlá, že ji ani nevnímáme.

Jako děti jsme velmi vnímaví na ocenění od našich nejbližších, od těch největších autorit našeho života. A pokud se opakovaně dozvídáme, že projevit emoce (nebo některou konkrétní emoci) je špatné, bereme si to s sebou jako neotřesitelnou skutečnost. Mohli jsme si v dětství osvojit strategii hodné holčičky / hodného chlapečka. Za kterou jsme mohli být odměňováni, nebo to jednoduše znamenalo vyhnout se trestu nebo posměchu.

Hluboké téma, které je pod tím skryté, je strach z opuštění. Často tomu říkám strach z vyhnání ze smečky. Je lepší se podřídit a přetvařovat se, než projevit co skutečně cítím. Jinými slovy: Když projevím co cítím, nebudou mě mít rádi!

Jenže to, že to s tímhle tématem v životě poněkud přeháníme a hrajeme si pořád až příliš na tu hodnou holčičku, nebo hodného chlapečka; se nám může začít časem připomínat právě opakovanými záněty močových cest.

A jaké je řešení?

Uvědomit si že „můžeme“. Můžeme projevit emoce, můžeme projevit nesouhlas, můžeme se proti něčemu / někomu vymezit, pokud se nám něco nelíbí.

Pokud přece jen není opravdu vhodné / bezpečné projevit emoce okamžitě v situaci, ve které vznikly, uděláme to co nejdříve potom. V bezpečném prostoru, kde si to můžeme dovolit. Důležité je dostat to ven z těla, ven z našeho energetického systému.

Můžeme si také najít způsob, jakým budeme postupně uvolňovat to, co se v nás za dlouhá léta už nahromadilo. Každý má jiný způsob – někomu funguje tanec, někomu sport, někdo zvolí terapii nebo nějakou techniku, která se uvolněním emocí zabývá. Možností je celá řada, můžeme si zvolit přesně to, co vyhovuje nám samotným.

Chcete se do psychosomatiky ponořit ještě hlouběji a kromě močového měchýře se dozvědět i hluboká psychosomatická témata ledvin? Pojďte se o nich dozvědět víc na webináři 3 kroky k laskavé a hluboké očistě ledvin. Webinář je určený pro ženy a je zDARma. Více informací a možnost přihlášení ZDE.