Štítná žláza a její psychosomatická témata

Vítám Vás opět na mém blogu. Dnes se budeme věnovat jednomu z nejmenších, ale nejmocnějších orgánů v lidském těle – štítné žláze. A prozkoumáme, jaký vliv na ni má náš psychický stav.

Pro začátek a pro názornost si klidně představte, že štítná žláza je vlastně kapitánem na lodi našeho těla, který naviguje a řídí celou řadu našich důležitých tělesných funkcí.

S kým máme tu čest?

Štítná žláza je malá motýlovitá struktura, která se nachází na přední straně krku, hned pod „ohryzkem“. Ačkoli je malá, její role v našem těle je zásadní. Její zdraví a funkce ovlivňují celou řadu pochodů v našem těle – od srdečního tepu a tělesné teploty až po stav naší energie nebo třeba tělesnou hmotnost. Když je zdravá a funguje správně, cítíme se skvěle. Když je nemocná nebo dysfunkční, může to mít silný dopad na naše celkové zdraví a pohodu.

V čem nám tady pomůže zaměřit se na propojení emocí, psychiky a zdraví štítné žlázy? Jde o koncept, který se běžně nazývá psychosomatika. Psychosomatika je vědecky uznávaný směr, který zkoumá vliv našich emocí, stresu a psychických traumat na naše fyzické zdraví.

Zmínila jsem v úvodu štítnou žlázu jako kapitána lodi našeho těla. Pojďme to tedy ještě trochu rozvést: představte si, že jste na lodi na opravdu rozbouřeném moři. Kapitán – naše štítná žláza – se snaží udržet loď ve správném kursu a také ji vcelku dovést do svého cíle. Jenže bouře – naše emoce, stres a trauma – to ztěžuje. Bouře je tak silná, že by mohla poškodit loď. Nebo dokonce způsobit, že se potopí. Přes veškerou snahu, zodpovědnost i znalosti kapitána to vše může skončit špatně. I takhle by se dalo obrazně vyjádřit to, jak naše psychické zdraví může ovlivnit náš fyzický stav, v tomto případě štítnou žlázu.

V dalších odstavcích se dozvíte, jaké vzorce se propisují do zdraví štítné žlázy a jak s nimi můžeme pracovat. Pojďme tedy vstoupit do jejích nejzásadnějších psychosomatických témat.

Strážce naší pravdy a autenticity

Štítná žláza je svým způsobem místem naší moci a zároveň zranitelnosti. Je to citlivý radar, který vysílá i přijímá. Je strážcem naší pravdy a komunikace, a také naší autenticity. A jako centrum krční čakry nese štítná žláza daleko větší zátěž, než by nás na první pohled napadlo.


Štítná žláza v sobě nese zranění ze situací, kdy jsme byli kritizováni za naše názory, za naši pravdu. V dětství nám možná příliš často zdůrazňovali, že bychom měli mluvit tišeji, méně, nebo dokonce vůbec. Že o některých tématech „se nemluví“. Tímhle přístupem jsme se mohli celkem snadno cítit zmatení, naše sebevědomí začalo být nalomené a svoboda vyjadřování přestala být samozřejmostí. Přesně tohle jsou témata, která silně působí na naši štítnou žlázu – častá kritika a negativní postoj k našim pravdám, emocím, názorům. Jako bychom neměli právo vyjádřit svou pravdu. Ale také říct co pro mě je nebo není v pořádku, vymezit se proti něčemu, dát volný průchod emocím.

Z toho se dál vyvíjí naše vzorce „pro přežití“ v tomto světě. Můžeme si začít myslet, že je snazší a bezpečnější naši pravdu nějak přizpůsobit tak, aby byla pro ostatní „přijatelnější“. Můžeme začít „preventivně“ tlumit projevy svých emocí, aby to na naše okolí nebylo příliš. Nebo abychom nebyli nějakým způsobem potrestaní.


V úvodu článku jsem zmiňovala příměr s kapitánem lodi. Kam asi dopluje kapitán, který si nevěří..? Který se bojí říct svůj názor? Který se bojí uvěřit kompasu svých emocí?

Zmínila jsem ale také, že naše štítná žláza je kromě zranitelnosti vlastně i místem naší moci. Když o ní budeme v tomto směru uvažovat a ladit se na její energii, tak objevíme úplně jiný úhel pohledu.

Je to místo, kde můžeme doslova naslouchat naší pravdě. Kde můžeme neomylně rozlišit, co je pravda a co je lež. Jinými slovy je to tedy i místo, kde můžeme ovlivnit naše zdraví a kvalitu života tím, že se znovu naučíme projevovat svou pravdu, že nebudeme její hodnotu poměřovat tím co si o ní myslí lidé kolem nás. A také že se naučíme poslouchat co je za slovy jiných lidí.

Možná jsme v minulosti došli k závěru, že „pravda bolí“ a proto s ní ve svém životě nechceme někoho zraňovat. Vždy je tu ale možnost prožívat a vyjadřovat sebe sama autenticky a s láskou. A to je právě ta síla, kterou můžeme oživit a ozdravit naši štítnou žlázu. 

Vaše štítná žláza je tedy místem, kde můžete vnímat jak svou sílu, tak i zranitelnost. Je to prostor, kde můžete hluboce prožít všechny dary komunikace. Dar mluvení i naslouchání. Bez kritiky a hodnocení. Dar pravdy. Dar rozpoznání lži a manipulace. Pro štítnou žlázu je klíčové slovní spojení „mít právo“. Proto je velmi vhodné mít na paměti, že máte právo být slyšeni, máte právo být viděni a máte právo být autentičtí.

Hypertyreóza – nadměrná funkce štítné žlázy 

V této části se ponoříme hlouběji do tématu nadměrné funkce štítné žlázy z pohledu psychosomatiky, a to v kontextu současného životního stylu plného stresu, tlaku na výkon a potřeby mít vše pod kontrolou. 

Nechte k sobě promluvit příběh o malé holčičce jménem Mirka, která byla od dětství vychovávána v prostředí s vysokými nároky na úspěch. Její rodiče byli úspěšní podnikatelé – každý ve svém prestižním oboru – a dělali vše proto, aby Mirka vynikala v co nejvíc směrech a aby z ní „něco pořádného bylo“. V důsledku toho Mirka už ve svém dětství zjistila, že nic není zadarmo, že se vše musí vydřít. Vstávala brzy ráno, aby mohla trénovat gymnastiku, pak běžela do školy, pak na hodiny klavíru a večer se do noci učila. jiné známky než jedničky nepřicházely v úvahu. 

Mirka se naučila žít pod tlakem, stále ve střehu, s touhou stihnout vše, co bylo naplánováno. To byl totiž jediný způsob, jak dosáhnout pozornosti a vlídnosti svých rodičů. V jejich zaneprázdněném světě nebyl prostor pro problémy malé holčičky. Musela být výkonná, dokonalá, šikovná a chytrá. Žila v přesvědčení, že musí být neustále na vrcholu, aby byla hodna lásky a uznání. 

Škodlivost tohoto nastavení neodhalíme, když v něm žijeme a neznáme nic jiného.

Proto měla Mirka jasnou představu o svém dalším směřování – střední škola, vysoká škola, pak úspěšná pracovní kariéra. Problémy ale nastoupily už v závěru studia na vysoké škole.

Už v tomhle věku začaly nastupovat příznaky, které byly zpočátku odbývány jen jako důsledky stresu – úbytek na váze, občasné úzkosti a neklid, zrychlený srdeční rytmus. Ale tyto příznaky byly stále častější a zvýrazňovala se i jejich intenzita… přidal se třes rukou a nespavost. Nakonec došlo na sérii vyšetření a diagnózu hypertyreózy. 

Na tomhle příkladu můžeme dobře vidět psychosomatická témata, která stojí v pozadí tohoto problému.

Jsou tam témata tlaku na výkon, potřeba uspět za každou cenu, strach ze selhání, potřeba se zavděčit. Abychom toho mohli dosáhnout, je potřeba mít vše pevně ve svých rukách – téma kontroly. Selhání nebo zakolísání se nepřipouští.

Když to takto vyjmenujeme, tak jsou témata velmi jasně vidět, vnímáme i jejich škodlivost. Kromě toho si také dokážeme představit jak moc je tenhle vzorec náročný a jak nevyhnutelně vede k vyčerpání nebo vyhoření.

Je to systém, který nás vede do čím dál většího koloběhu – vyhovět, zavděčit se, podat maximální výkon a získat ocenění, znovu potlačit svoje potřeby abych se mohl/-a ještě víc zavděčit atd.

Psychosomatika nicméně není jen o tom, že se dozvíme příčinu. Pointa je v tom, že potřebujeme v našich životech skutečně změnit to, o čem už víme že nám neslouží. Hypertyreóza nám dává výraznou zprávu o tom, že si potřebujeme začít uvědomovat svou vlastní hodnotu – v hloubce sebe sama si prožít, že tato hodnota nestojí na hodnocení od ostatních lidí. 

Podívejte se na jednání lidí směrem k vám. Podporují vás, nebo „shazují“? Motivují, nebo manipulují? Všímavost k těmto tématům nás vede k prvnímu uvědomění, k pochopení a k možnosti něco změnit, takže doporučuji začít s ní. 

Do hlubší práce se pak můžete pustit v mém online kurzu Moje zdravé hranice. Je to skvělá cesta, jak postupně krok za krokem upravovat nastavení svého bezpečného prostoru. A u štítné žlázy je tohle téma klíčové.

Hypotyreóza – snížená funkce štítné žlázy

Tady bychom úplně s klidem mohli znovu použít příklad holčičky Mirky z předchozí části. 

Znovu tlak na výkon, znovu stres a potřeba uspět, znovu velké požadavky a kritika zvenčí.

Narozdíl od hyperfunkce (kde to vede ke zvýšení našeho úsilí a napření všech sil k tomu, abychom uspěli) to má ale za následek naši postupnou rezignaci.

Bojíme se do čehokoli pustit, protože máme obavy, že bychom mohli selhat.

Uděláme si tedy zase takový výlet do dětství:

Možná nám naši rodiče příliš často dávali zpětnou vazbu formou kritiky, vyzdvihování našich chyb, upozorňování na naše slabiny. Možná to mysleli dobře, chtěli nás tím podpořit abychom to příště zvládli lépe. Nicméně efekt byl opačný a pro nás se postupně stalo bezpečnějším se vůbec o nic nesnažit, aby nepřišla kritika a napomínání a upozorňování na to co se nám zase nepovedlo.

Stejně tak jsme mohli často slyšet něco jako- „no jo no… naše malá (dosaď jméno)… z té nikdy nic nebude, tak je nešikovná od narození“… atd.

Odnášíme si pak do dospělosti ponaučení, že nemá smysl se o něco snažit, protože bychom to stejně pokazili. Do popředí se dostává téma nízké sebehodnoty a sebedůvěry. Na pozadí ale i tak běží neustálá touha – tolik bychom chtěli uspět! Jenže nás drží zpátky naše přesvědčení, že nejsme a nikdy nebudeme „dost dobré“. Často to vede k tomu, že ulpíváme na starých záležitostech, starých selháních a neustále dokola vytváříme zpětně scénáře typu „Co by bylo kdyby…“.

Jak tedy z tohohle vzorce ven?

Může to znít příliš drsně, ale rada je jednoduchá: přestat se rýpat v minulosti ve svých dřívějších domnělých selháních a kotrmelcích. Kdykoli se u toho přistihneš, jenom „pozdrav“ tenhle svůj vzorec a řekni mu že už ho v životě nepotřebuješ. Věci z minulosti, které Tě trápí, zpracuj a propusť. Nech je odejít, odplynout… Rozluč se s nimi. 

A uvolněnou myšlenkovou kapacitu začni zaměřovat před sebe – do budoucnosti. Plánuj nejdřív malá okénka radosti a úspěchu a postupně přidávej. Pomoct v tom může ucelená cesta v online programu Moje zdravé hranice, ve kterém řešíme vše od příčin až po změny v každodenním životě.

Uvědom si, že kritika (tím myslím tu nekonstruktivní) neříká nic o tom, kdo jsi ve skutečnosti Ty. Ten, kdo Tě kritizuje, často jedná z pozice svého vlastního nízkého sebevědomí, které navyšuje tím, že ponižuje ostatní. Pochval se, když se Ti něco povede… Oslavuj všechny úspěchy. A pokud se něco nepovede..? Doporučuji do svého slovníku zařadit větičku „No a co?“ Může mít pro Tebe naprosto kouzelnou moc.

Co tedy plně podpoří zdraví naší štítné žlázy?

V tomto článku jsme prozkoumali propojení tlaku na výkon, kritiky, hodnocení a stresu, se zdravím důležitého endokrinního orgánu – štítné žlázy. Vypíchla jsem tu ta nejzásadnější témata, která za onemocněními štítné žlázy z hlediska psychosomatiky stojí. Doufám, že se mi podařilo obrátit vaši pozornost tímto směrem. Blíže k sobě, k uznání a přijetí vlastní hodnoty. Rozhodně se to netýká jen lidí, kteří mají se štítnou žlázou už potíže.

Pokud jste se našli ve vypsaných tématech, je načase je začít měnit. Často to neděláme z obavy z reakcí lidí v našem okolí. Věřím že v tomto článku jsem vysvětlit, proč bychom od strachu „co tomu řeknou druzí“ měli velmi rychle upustit. Nejedná se o sobeckost, ale o probuzení naší autenticity, objevování našich jedinečných darů a hloubky naší hodnoty.

Celá tato cesta k objevení vlastní hodnoty a svého vlastního bezpečného prostoru je obsažená v mém 14 denním prožitkovém online programu Moje zdravé hranice.

Líba Vaňková
Zabývám se psychosomatikou - provázím ženy na cestě k uzdravení sebe sama.